A
Aerobní cvičení (z angl. aerobics) – dostatečně intenzivní a dlouhodobé cvičení, které má vytrvalostní charakter. Je nejvýznamnější složkou programů fitness. Zatěžuje výraz- ně srdeční a dýchací soustavu a vyžaduje velkou spotřebu kyslíku. Doporučuje se, aby intenzita cvičení vyjádřená počtem tepů za minutu dosahovala hodnot až 200 minus věk nejméně po dobu 12 minut. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Limitující při výkonu není Soustava svalová, ale soustava krevního oběhu. Patří sem např. běh, cyklistika, plavání, ale i aerobní gymnastika aj.
Aktivní odpočinek – jeden ze základních prostředků zotavení. Vhodně zvolená, změněná aktivita, odlišná pohybová činnost.
Anaerobní cvičení – krátkodobá (několikaminutová) pohybová aktivita, při které získává sval energii převážně cestou anaerobní glykolýzy, tj. pochodem, kdy se energie uvolňuje z krevního cukru (glukózy) bez nároků na zvýšení dodávky kyslíku a s normální tvorbou oxidu uhličitého. Cvik – pohyb, s jehož pomocí působíme na vybranou svalovou skupinu.
C
Cvik – pohyb, s jehož pomocí působíme na vybranou svalovou skupinu. Cvik provádíme ve zvoleném rytmu a tempu. Má určený směr pohybu, který provádíme trupem nebo končetinami. Cvičíme s vlastní vahou těla nebo používáme náčiní. Pohyby provádíme tahem – vedeně „energizovaně” s překonáním odporu antagonistů. V určitých polohách provádíme výdrže nebo krátké doprovodné pohyby- hmity. Také provádíme cviky s růz- nými změnami směru.
F
Funkční posilovací trénink – využíváme v něm přesně zacílené, pohybově jednoduché funkční cviky zaměřené na rozvoj pohybových schopností – zejména síly a vytrvalosti. Hlavním úkolem je vyvážené, všestranné zpevnění svalového korzetu, formování postavy a snižování nadváhy. Pravidelným intenzivním posilovacím tréninkem posilujeme oběho- vou a dýchací soustavu a zlepšujeme funkci a strukturu pohybového aparátu, zvyšujeme aerobní kapacitu plic. Pozitivně působíme na nervovou soustavu a psychiku.
Fyziologický – přirozený, normální, týkající se zdravého organismu.
Fyziologie – nauka o činnosti a pochodech v těle živých organismů za normálních, při- rozených poměrů.
H
Hromadná forma cvičení – všichni vykonávají pohybovou činnost podle zadání trenéra. Ten má nad skupinou přímou kontrolu.
I
Individuální forma tréninku – vede cvičence k samostatnému tvůrčímu myšlení.
K
Kondice – všestranná psychická a fyzická připravenost ke sportovnímu výkonu.
M
Metoda – záměrný, promyšlený zdůvodněný postup k dosažení cíle. Má své zásady, pravidla a posloupnost.
Motivace – souhrn dynamických a poznávacích činitelů v činnostech učení a osobnosti člověka. Dynamickými činiteli se rozumí skutečnosti, které sportovce podněcují, podpo- rují nebo tlumí.
N
Nadměrná únava a přetrénování – začátečníci mohou při nevhodném tréninku poci- tovat nadměrnou únavu doprovázenou druhý a třetí den silnými bolestmi svalů. Tento stav vyvolává nechuť k dalšímu cvičení. Není však třeba cvičení přerušovat, upraví se jen jeho objem a intenzita.
O
Odpor – váha jednotlivého náčiní
Opakování – je plný, ukončený cyklus cviku ze základní do konečné polohy a zpět. V první fázi se sval buď zkracuje až do konečné polohy, nebo se naopak prodlužuje do základní polohy.
P
Přestávka – odpočinek mezi jednotlivými sériemi opakování. V jejím průběhu musí dojít k dostatečnému zotavení zatěžované svalové skupiny, ale i organismu jako celku.
R
Relaxace – schopnost uvolnění se svalu a sním spojená regulace svalového napětí jako důležitá součást obratnosti. Při déletrvajících činnostech rychlostně-silových cvičení se vytváří velké napětí, které způsobuje křečovité provedení. Uvolňování se musíme učit protože pohyb není výsledkem svalového stahu. (Sportovní trénink, Lexikon základních pojmů. Josef Dovalil a kolektiv, Univerzita Karlova : Praha).
Rozsah pohybu – cvičební rozsah odpovídající pohyblivosti kloubu, který pohyb provádí.
S
Série – opakování stejného cviku bez přerušení.
Specializovaný trénink – slouží k rozvoji a zdokonalení pohybových schopností, které jsou obsahem sportovního výkonu.
Sportovní trénink – rozvíjí výkonnost sportovce zaměřený na dosahování nejvyšších výkonů.
Svalová bolest – aby nevznikla, musíme u začátečníků postupovat pomalu se zvyšováním zátěže. Pocit „rozlámaného těla” způsobí každá nárazová fyzická činnost (skládání uhlí, práce na zahradě). Pocit mírné svalové citlivosti až do bolesti je znakem vhodně zvolené zátěže a neznamená pro organismus nebezpečí. Výrazná bolest po tréninku je jedno- značně výrazem vysokého zatížení a musí přimět k úpravě objemu a intenzity zátěže.
Svalová dysbalance – nerovnováha, porucha funkční rovnováhy svalů.
Svalová skupina – označení pro svaly, které se podílejí na provádění pohybu. Izolovaný fyziologický účinek je velmi těžké určit, při pohybu pracuje většinou více svalů. Často se při určení svalové skupiny můžeme splést. Jedním z mnoha důvodů je fakt, že každý jedinec má odlišnou svalovou citlivost, vyplývající z trénovanosti svalstva. Při cvičení se snažíme vnímat zatížené svalové oblasti. Podle vlastních pocitů můžeme lépe určit cíl našeho snažení. Často se stává, že se mezi sebou dohadují o správné fyziologické funkci svalů i odborníci.
T
Trenink – proces biologicko- sociální adaptace, funkční rozvoj pohybových schopností. de sestaven z cviků, sérií a opakování, které provádíme v uzavřené, samostatné a časově omezené době. Je zahájen rozcvičením a ukončen cviky pro zklidnění organismu. Také termín, který se nepoužívá pouze ve sportu, ale i v jiných profesních oblastech, ve vědě, umění, výchově, ve výcviku zvířat atd. Trénink je složitý tvořivý proces se syste- matickou organizací a koncepcí.
Trénovanost – okamžitá, aktuální připravenost na daný sportovní výkon. Je výsledkem dlouhodobého tréninku.
U
Únava – ochranný mechanismus před přetížením a tím se stává naším pomocníkem. Potlačování únavy vůlí, motivací nebo zneužitím léků se projeví na naší výkonnosti formou přetrénovanosti. Vyvine se chronický stav, který je důsledkem opakovaného přetěžová- ní. Znamená trvalejší pokles výkonnosti. Ta se projeví chronickou tělesnou i psychickou únavou. Dále kloubní a svalovou bolestivostí, ztrátou chuti k jídlu, nespavostí, zraněním, podrážděností, zhoršením nervosvalové koordinace., malátností, větším pocením apod. K přetrénovanosti dojde také vinou nedostatečného odpočinku, začínající chorobou nebo sociálními a osobními problémy. Stačí krátké vysazení, snížení tréninkových dávek. V těchto případech raději spolupracujeme s tělovýchovným lékařem.
V
Výkonnost – schopnost opakovat sportovní výkon
Z
Zranění a onemocnění – pokud se necítíme fit, je nutné vynechat intenzivnější cvičení. Jsou dva způsoby, jak předcházet zraněním: řádně se rozcvičit a udržovat tělo v při- měřené teplotě po celou dobu tréninku. Zabráníme natažení svalu, ale i různým dalším mikrotraumatům (poškození pojivové tkáně) která dříve nebo později vedou k chronickým bolestem. Druhý způsob je provádění cviků správnou technikou, zabráníme tak zranění svalů, kloubů a páteře. Příčinou úrazů může být neodpovídající výběr cviků, zátěže nebo techniky (švihové – škubavé pohyby, odrážení, rychlé změny poloh těla). Při nemoci zna- mená každé cvičení velký stres, nepodceňujeme proto chřipku, rýmu ani angínu. V době nemocí můžeme nakazit i spolucvičící. Po nemoci musí každý trénink začínat snížením objemu a intenzity.
Více se dočtete ve zdroji: Jarkovská Helena – Posilování kondiční kruhový trénink. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2016. 144 s. ISBN 978-80-247-3056-1
Sledujte mě také na sociálních sítích:
